Ústav konstatuje, že žádné rozhodnutí v souvislosti s popsaným případem vydáno nebylo, a to z následujících důvodů. Ačkoli Úřad pro ochranu osobních údajů konstatuje ve své výroční zprávě za rok 2020 v označené kapitole, že popsaný případ masivního zneužití přístupových údajů konkrétní lékárnice by bylo možné kvalifikovat jako přestupek ve smyslu § 108 odst. 1 písm. l) zákona č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů (zákon o léčivech), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o léčivech“), pro tento konkrétní případ tuto skutkovou podstatu použít nelze.
Jedním ze základních principů trestání (ať už v trestním či správním právu) je v demokratickém právním státě zásada „nullum crimen sine lege praevia“, tedy „není zločinu bez toho, aniž by dané jednání bylo za zločin před jeho spácháním označeno v zákoně“. K takové situaci bohužel došlo i v posuzovaném případě. Tuto zásadu vystihuje v platné právní úpravě rovněž § 2 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „přestupkový zákon“), který stanovuje následující: „Odpovědnost za přestupek se posuzuje podle zákona účinného v době spáchání přestupku; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, je-li to pro pachatele přestupku (dále jen „pachatel“) příznivější.“
Jak plyne ze strany č. 72 protokolu o kontrole č.j. UOOU-07399/18, na který je v žádosti odkazováno, ke zjištění incidentu došlo dne 24. 10. 2018. Skutková podstata § 108 odst. 1 písm. l) byla do zákona o léčivech však zakotvena až novelou č. 262/2019 s účinností od 1. 12. 2019. Je tedy zřejmé, že tato skutková podstata, na základě které by bylo teoreticky možné dané jednání potrestat, byla do právního řádu České republiky zakotvena až více než rok po spáchání popsaného skutku, ke kterému došlo 24. 10. 2018. Pro posouzení vzniku deliktní odpovědnosti se tedy použije zákon o léčivech účinný ke dni spáchání popsaného skutku, tedy zákon o léčivech ve znění zákona č. 36/2018 Sb., který dané jednání vůbec nepostihoval, což na základě citovaného ustanovení § 2 odst. 1 přestupkového zákona znamená pro „pachatele“ beztrestnost. Výše uvedenou rozhodnou skutečnost však výroční zpráva ÚOOÚ nereflektuje, odpovědnost za přestupek však na základě uvedeného vůbec nevznikla.
Ačkoli Ústav chápe předmětné jednání jako vysoce škodlivé a trestuhodné, na základě uvedených skutečností nemohl vůči provozovateli softwarové aplikace Pilulka.cz uplatnit svou pravomoc dle § 13 odst. 2 písm. i) zákona o léčivech a zahájit s ním správní řízení o přestupku. Jediné, co Ústav mohl učinit a také učinil, bylo účet uvedené lékárnice zablokovat, vyzvat ji ke změně hesla, opětovně ji poučit o povinnosti zachovávat přístupové údaje tak, aby nebyly zneužitelné jinou osobou a nahlásit případ ÚOOÚ a NÚKIB.
cz